Pražské kina ztracené v čase: stopa za starou kinematografií
Když se řekne Praha, většině lidí se vybaví majestátní hrad, Karlův most nebo Staroměstské náměstí. Jen málokdo si však vzpomene na bohatou historii pražských kin – na místa, kde už od počátku 20. století pulzoval filmový život a kde se psaly dějiny české (a často i evropské) kinematografie. Některá z těchto slavných kin už dnes neexistují, zmizela v proudu času, změnila účel nebo podlehla modernizaci. Přesto jejich příběhy zůstávají fascinující stopou ve městě, které bylo a je s filmem neodmyslitelně spjato.
V tomto článku se vydáme na cestu po starých pražských kinech, která dnes už nenavštívíte, ale jejichž odkaz a atmosféra jsou stále cítit v ulicích města. Podíváme se na jejich vznik, slavné éry, architektonické i kulturní významy a na to, co po nich v Praze zůstalo. Pro lepší přehled přidáme i srovnávací tabulku a odpovíme na nejčastější otázky o ztracených pražských kinech.
Počátky pražské kinematografie: Zlatá éra biografů
První veřejné filmové představení se v Praze uskutečnilo už 15. července 1896 v Karlíně, pouhých sedm měsíců po světové premiéře bratří Lumièrů v Paříži. Tehdy šlo ještě o krátké projekce v kavárnách, divadlech a varieté, ale už na počátku 20. století začala rychle vyrůstat první stálá kina, tehdy nazývaná „biografy“.
Za skutečného průkopníka lze označit Biograf Viktoria na Václavském náměstí, otevřený v roce 1907. V roce 1910 už Praha evidovala přes 30 stálých kin a v roce 1930 jich bylo dokonce více než 60. Mezi nejslavnější patřil například Bio Lucerna (1909), které jako jedno z mála přežilo dodnes, nebo slavné kino Světozor (1918).
Zlatá éra kin přišla v období první republiky, kdy se návštěvnost kin pohybovala kolem 40 milionů diváků ročně, což je s ohledem na tehdejší populaci ohromující číslo. Pražská kina se stala kulturními středisky a určovala společenský život města.
Legendární pražská kina, která už neexistují
Mnoho slavných pražských kin už dnes v původní podobě nenajdeme. Připomeňme si několik jmen, která byla pro generace Pražanů synonymem filmového zážitku:
Kino Alfa (Václavské náměstí 28) – otevřené v roce 1929 v modernistické pasáži, patřilo k největším a nejluxusnějším kinům tehdejší Evropy. Jeho kapacita dosahovala až 1 000 míst. Kino bylo zrušeno v roce 1993 a dnes zde najdeme knihkupectví.
Kino Sevastopol (Vinohradská 37) – pojmenované po městě na Krymu, otevřeno roku 1929, bylo známé svou avantgardní výzdobou a technickou vyspělostí. Provoz skončil v roce 1999 a v jeho prostorách dnes sídlí supermarket.
Bio Illusion (Vodičkova 36) – slavné kino z roku 1912, které vynikalo moderními technologiemi i elegantním interiérem. Zavřené bylo v roce 1998, dnes prostor využívá obchodní galerie.
Kino Metro (Národní třída 25) – jedno z prvních kin s promítáním zvukových filmů, otevřeno roku 1926 s kapacitou 1 000 míst. Promítalo do roku 1995, dnes je zde knihkupectví a kavárna.
Tato kina byla nejen místem promítání, ale i architektonickými skvosty a společenskými centry. Jejich zánik byl často důsledkem společenských změn, poklesu zájmu o klasická kina v 90. letech a tlaku na komerční využití lukrativních prostor v centru města.
Architektura a atmosféra pražských kin první poloviny 20. století
Pražská kina nebyla jen místem pro sledování filmů. Byla unikátními stavbami, které odrážely dobové architektonické styly a společenské ambice.
Například Kino Alfa navrhl slavný architekt Ludvík Kysela v duchu funkcionalismu. Kino Sevastopol se pyšnilo art deco výzdobou, zatímco Bio Illusion vynikalo secesními prvky.
V mnoha těchto biografech byly nejen promítací sály, ale také kavárny, cukrárny a foyer, které sloužily jako společenské prostory. Zajímavostí je, že v roce 1937 bylo v Praze 63 kin, která nabízela dohromady přes 30 000 míst k sezení.
Specifickou atmosféru starých kin podtrhovala i filmová dramaturgie. Běžné byly například filmové maratony, matiné pro děti, tematické večery nebo kabaretní vystoupení mezi projekcemi. Některá kina měla dokonce vlastní orchestry, které doprovázely němé filmy živou hudbou – například Bio Lucerna.
Kina a společenské změny: od zlaté éry k úpadku
Po druhé světové válce začala návštěvnost kin v Praze postupně klesat. Změny přinesla především televize – v roce 1953 bylo v Československu 1 000 televizních přijímačů, ale už v roce 1960 jich bylo přes 700 000. To zásadně ovlivnilo zájem o kina.
Přesto ještě v 70. a 80. letech představovala pražská kina důležitý bod společenského života, zejména díky nedostatku jiných možností zábavy. V roce 1980 bylo v Praze stále více než 80 aktivních kin.
Zlom přišel po roce 1989. Tržní prostředí, rozmach domácího videa, DVD a později multiplexů znamenal konec mnoha tradičních kin, která nedokázala konkurovat novým trendům. Podle údajů Unie filmových distributorů poklesl počet klasických kin v Praze mezi lety 1990–2000 o 70 %.
Srovnání: slavná pražská kina včera a dnes
Pro lepší představu, jak se proměnila pražská kinematografie a co po starých biografech zůstalo, přinášíme přehled v následující tabulce.
| Název kina | Rok otevření | Kapacita | Rok uzavření | Současné využití |
|---|---|---|---|---|
| Alfa | 1929 | 1 000 | 1993 | Knihkupectví |
| Sevastopol | 1929 | 800 | 1999 | Supermarket |
| Illusion | 1912 | 700 | 1998 | Obchodní galerie |
| Metro | 1926 | 1 000 | 1995 | Knihkupectví a kavárna |
| Lucerna | 1909 | 453 | funguje dodnes | Kino |
Jak je patrné, většina slavných kin v centru Prahy už nepřežila proměny posledních desetiletí. Výjimkou potvrzující pravidlo je Kino Lucerna, které dodnes patří k nejstarším fungujícím kinům v Evropě.
Stopy ztracených kin v pražském městském prostoru
I když mnohá pražská kina zanikla, jejich stopy občas najdete v architektuře, názvech budov nebo dokonce v paměti místních obyvatel. Někde zůstaly zachovány původní vstupní portály, mozaiky, reliéfy nebo jiné architektonické detaily. Například v pasáži Alfa na Václavském náměstí lze dodnes najít fragmenty původní výzdoby kina.
V některých případech se původní kinosály proměnily v divadla nebo koncertní prostory (například v případě bývalého kina Vlast na Žižkově). Další kina byla rozebrána a na jejich místě vyrostly kancelářské nebo obchodní komplexy.
Zajímavostí je, že v roce 2023 proběhla v Praze výstava „Zmizelá kina“, která pomocí fotografií, plánů a osobních vzpomínek dokumentovala osudy zaniklých biografů. Podle průzkumu mezi návštěvníky této výstavy si více než 60 % Pražanů starší generace pamatuje alespoň jedno ze zaniklých kin.
Shrnutí: Pražské kina jako kulturní dědictví
Pražská kina, která zmizela v proudu času, dnes připomínají proměnlivost města i společnosti. Jejich příběhy jsou důležitou součástí kulturní paměti Prahy, i když se dnes často skrývají za fasádami obchodních center nebo kancelářských budov. Přesto právě díky vzpomínkám, starým fotografiím a architektonickým fragmentům lze stále cítit jejich atmosféru.
Zájem o historii pražských kin v posledních letech roste – vznikají projekty mapující „kinomapu“ Prahy, pořádají se výstavy a tematické procházky. Stará kina nezmizela úplně, zůstávají v příbězích města a v inspiraci pro nové generace filmových fanoušků i architektů.
